Jak se ze tří samostatných hráček stane jeden soubor? Jak těžké je naučit se neposlouchat jen svůj vlastní nástroj? Co se změní, když člověk na pódiu najednou nenese odpovědnost jen sám za sebe? A kolik práce, zkoušek, nervozity, zapomenutých not i smíchu se skrývá za několika minutami soutěžního vystoupení?
O komorní hře jsme si tentokrát povídali se šesticí mladých hudebnic ze dvou souborů, které se společně zúčastnily Soutěže v komorní hře s převahou smyčcových nástrojů, jedné z celostátních soutěží žáků základních uměleckých škol vyhlášených MŠMT.
Klavírní trio tvoří houslistky Klára Bernatíková a Katarína Gáborová ze třídy Drahomíry Stránské a klavíristka Elena Kočárová ze třídy Anny Váňové. Společně získaly 1. místo s postupem do krajského kola.
Trio Confluens propojuje dvě uherskohradišťské základní umělecké školy. Tvoří jej Tereza Holáňová ze třídy Josefa Krystoně a Nela Truclová ze třídy Jany Hanáčkové ze ZUŠ Uherské Hradiště společně s Veronikou Hanačkovou ze třídy Davida Hrubého ze soukromé ZUŠ Slovácko. Jejich soutěžní cesta vyvrcholila 1. cenou v ústředním kole soutěže žáků ZUŠ České republiky a vystoupením na koncertě vítězů.
Obě tria se liší věkem, zkušenostmi i počtem odehraných koncertů a vystoupení. Zatímco pro jedny byla soutěž jednou z prvních velkých zkušeností s komorní hrou, ty druhé do ní vstupovaly už jako zkušené hudebnice a společně se probojovaly až mezi nejlépe hodnocené soubory celostátního kola.
Mnohé ale mají společné.
1. Jak se vlastně ze tří sólistek stane trio?
Znaly jste se ještě předtím, než jste spolu začaly hrát? A změnilo společné hraní nějak vaše kamarádství?
KLAVÍRNÍ TRIO
Ne všechny tři žačky se ještě před soutěží a společnými zkouškami znaly stejně dobře.
„Já jsem se znala jenom s Káťou.“
„My dvě jsme spolužačky.“
„A já jsem se s Káťou znala už z minulého roku, kdy jsme spolu hrály komorní hru.“
Dvě houslistky už spolu také dříve hrály a při úvahách o soutěži k nim bylo potřeba přidat klavíristku odpovídajícího věku. Pro tu to zároveň byla první zkušenost s komorní hrou.
„Já jsem vůbec nevěděla, že tam bude Káťa. Paní učitelka řekla, že s námi bude hrát ještě nějaká další žačka, a já jsem přemýšlela, kdo by to mohl být.“
„Já taky.“
Společné hraní je velmi sblížilo.
„Rozhodně nás to sblížilo.“
„Když se nevidíme, píšeme si přes WhatsApp.“
„Třeba aby Káťa nezapomněla noty,“ dodává jedna z nich se smíchem.
TRIO CONFLUENS
U Tria Confluens byla situace trochu jiná. Za vznikem souboru stáli především pedagogové.
„Ta myšlenka určitě nevznikla z našich hlav. Vznikla u našich učitelů. Myslím, že návrh vzešel od pana učitele Davida Hrubého, že bychom se my tři mohly spojit a vytvořit trio.“
Na otázku, jak jim pedagogové nápad představili, přišla velmi rychlá odpověď:
„Mně to prostě řekli, že se s tím musím smířit. Bylo to někdy v létě, potkala jsem pana učitele Hrubého a ten mi řekl, že bude trio.“
„U mě to byl spíš návrh. Já jsem měla možnost volby.“
Část dívek se znala už dříve, například ze Slováckého orchestru mladých, z hudebních kurzů v Brně nebo díky dalším společným hudebním aktivitám. Vídaly se, věděly o sobě, ale neznaly se ještě tak dobře.
„Určitě nám to dalo spoustu zkušeností. Hodně jsme při hře komunikovaly a taky jsme se poznaly víc.“
„Jsem velice ráda, jak nám ta naše parta sedla.“
„Myslím, že jsme si fakt lidsky sedly.“
„A hlavně jsme chtěly hrát. To je na tom asi nejdůležitější.“
2. Dvakrát týdně, večer, o víkendu…
Jak často jste se kvůli soutěži vídaly a jak vaše společné zkoušky vypadaly? Byla to hlavně práce, nebo i čas, na který jste se těšily?
KLAVÍRNÍ TRIO
„Před soutěží jsme se vídaly dvakrát týdně. V pondělí a ve čtvrtek.“
Čtvrteční zkoušky byly pravidelné, s blížící se soutěží ale přibyl další společný čas.
„Když jsme se rozhodly, že půjdeme na soutěž, musely jsme tomu věnovat ještě pondělky. Od Vánoc vlastně pořád.“
Po soutěži se rytmus zkoušek opět trochu uvolnil, ale dívky už věděly, že před dalšími vystoupeními budou společné pondělky znovu potřeba. Zajímavě se během roku změnil i jejich vztah ke zkouškám samotným.
„Ze začátku to bylo takové: prostě jdu na trénink. Ale teď už se na to celkem těším.“
„Já jsem byla ze začátku docela nervózní. Říkala jsem si, kdo tam bude, jak to bude probíhat… ale už se to zlepšilo.“
TRIO CONFLUENS
Také Trio Confluens mělo své pravidelné zkoušky.
“Měly jsme trio vždycky ve čtvrtek večer. A před soutěží, když jsme potřebovaly víc zabrat, jsme přidávaly i víkendy.“
Jenže sladit tři naprosto odlišné a nebité harmonogramy bylo obtížné.
„Z mojí strany se to skloubit skoro nedalo. Ještě dělám judo a trénink mi vždycky končil v půl šesté, přesně v době, kdy holky začínaly. Ony tedy měly první půlhodinu samy a já přicházela na šestou.“
A čím více se blížil konec školního roku, tím plnější byly jejich kalendáře.
„Květen a červen jsou za mě nejhorší měsíce ve školním roce.“
„Jeden týden jsem snad každý den hrála buď s kapelami, nebo někde vystupovala. Někdy jsem měla i dva koncerty za den.“
„U mě toho bylo nejvíc v červnu, protože jsem ještě absolvovala. Jinak jsem se ale hodně soustředila právě na trio.“
3. Společná zkouška je jen část práce
Jak vaše společná zkouška skutečně probíhala? A kolik času jste společnému repertoáru věnovaly samy doma?
TRIO CONFLUENS
„Jsme už ve věku, kdy si rozehrávání musíme hlídat samy. Takže jsme přišly, co nejrychleji vytáhly nástroje a začaly hrát.“
„Myslím, že pan učitel to s časem zvládal krásně. Když řekl, že v určitou dobu skončíme, tak jsme v tu dobu opravdu skončily, a přitom jsme všechno stihly. To jsme hodně oceňovaly.“
„Většinou jsme navazovaly na minulou hodinu. Vzaly jsme to, co nám nešlo nebo co se dalo zlepšit, a na tom jsme pracovaly.“
„Mám kapely, klavír, baskytaru, elektrickou kytaru, judo… Domů se někdy vracím v osm nebo v půl deváté. Když jsem věděla, že svůj part musím umět a že když ho neumím, půjde zkouška do kytek, sedla jsem si k tomu třeba na hodinu den před triem a naučila se ho.“
„Já jsem trio cvičila jako normální skladbu, kterou mám během roku připravit. Hlavně těžší místa. Něco jsem možná trochu podcenila a některá místa jsem musela dohánět i v den soutěže.“
„Snažila jsem se svůj part co nejlépe nacvičit, abych si v něm byla jistá a potom mohla naslouchat holkám. Protože v komorní hře je nejdůležitější poslouchat se navzájem a, jak říká pan učitel, nechat se samy sebou inspirovat.“
4. Je společné hraní jiné než to sólové?
Bylo pro vás těžké se sladit? A co jste se během společného hraní musely naučit? Jaké to je tvořit hudbu společně, když jste zvyklé hrát také samy za sebe?
KLAVÍRNÍ TRIO
„Na začátku celkem jo. Trvalo nám, než jsme se k tomu dopracovaly tak, aby to bylo hezké.“
Společné hraní pro ně znamenalo naučit se sledovat nejen vlastní noty, ale i jedna druhou.
„V jedné skladbě ukazuje začátek Klárka a v druhé Káťa.“
Pro klavíristku byla souhra novou zkušeností: „Musím se podívat na holky a potom zase do not. To pro mě bylo nové. Já moc nejsem zvyklá hrát podle not. Poslechnu si to od paní učitelky a potom to hraju zpaměti.“ což mělo i své nástrahy: „Když člověk přestane v soustředění sledovat noty, může najednou zjistit, že hraje zpaměti a vlastně neví, kde přesně v nich je.“
„Je to takové zvláštní. Člověk si zvykne hrát s někým jiným a potom zase najednou hraje sám.“
„Mně to přišlo zajímavější a příjemnější než hrát sama za sebe.“
TRIO CONFLUENS
U zkušenějšího Tria Confluens bylo sehrávání překvapivě rychlé.
„Mně přijde, že jsme se sladily fakt rychle a bylo to hodně přirozené. Nepamatuju si moment, kdy bych si řekla: Ne, tohle fakt nepůjde.“
„Od prvních zkoušek to fungovalo.“
5. Když na pódiu nejste samy
Každá z vás je zvyklá hrát také sólově. Jak se změní pocit ve chvíli, kdy na pódiu stojíte tři a výsledek nezáleží jen na jedné z vás?
KLAVÍRNÍ TRIO
U mladšího tria se ukázalo, že každá prožívá trému trochu jinak.
„Mně se tréma spíš rozplyne, když už hraju. Když hrajeme druhou skladbu, už tak nervózní nejsem.“
Jenže drobná chybky dokáže pocit zase změnit.
„Když vím, že jsem něco pokazila, tak se mi tréma zase vrátí.“
„Trému mám hlavně na začátku, když vyjdu na pódium. Pak si prostě řeknu: Jsem tady, zahraju to nejlíp, jak umím, a dopadne to, jak to dopadne.“
„Já třeba, když hraju sama, vůbec nemám trému.“
TRIO CONFLUENS
„Když hraju sama, mám možná větší trému, že něco pokazím. Tady vím, že to holky nevykolejí, jedou dál a já se k nim můžu zase přidat.“
Další z dívek vnímá přítomnost ostatních jako výhodu i nevýhodu: „Je výhoda v tom, že jsme tři, ale zároveň i nevýhoda. Moje tréma je menší, protože na pódiu nejsem sama, ale zase vzroste kvůli tomu, že to nechci pokazit holkám. Takže se to vlastně vyrovná. Myslím ale, že je přece jen trochu menší než při sólovém hraní.“
6. Pedagogové jako průvodci, mentoři, motivace i opora
Jakou roli v celé přípravě sehráli vaši pedagogové? Pomohli vám i jinak než jen s tím, co zahrát a jak?
KLAVÍRNÍ TRIO
Klavírní trio společně připravovaly pedagožky Drahomíra Stránská a Anna Váňová. Vedly dívky od prvních společných kroků, postupně jim pomáhaly se souhrou a před soutěžním vystoupením také s nervozitou.
„Trochu jsme trému měly.“ přiznávají.
V tento moment se do rozhovoru vložila pedagožka D. Stránská: „Musely jsme uklidňovat, opakovat, že všechno umějí a že není žádný problém. Od prvních krůčků to samozřejmě bylo na učitelkách. A když to začalo dostávat nějaký tvar, byly holky čím dál samostatnější.“
TRIO CONFLUENS
U Tria Confluens dívky velmi výrazně vnímaly nejen samotné odborné vedení, ale také nasazení pedagogů.
„Myslím, že pan učitel Hrubý dokázal nastavit takovou hranici zodpovědnosti za náš ansámbl a zároveň do toho přinést nadhled a radost z hraní.“
„Bylo vidět jeho nasazení. Ne každý učitel má chuť dělat večerní nebo víkendové zkoušky ve svém volném čase.“
Důležitý byl podle nich také respekt.
„Ze začátku tam určitě byl respekt a nějaký tlak, ale myslím, že dokázal dobře určit hranici zodpovědnosti.“
Do přípravy se zapojovali i pedagogové každé z dívek.
„Minimálně do konce krajského kola jsme při mojí individuální hodině skoro nedělaly nic jiného než trio. Nebyl skoro čas na moje vlastní věci, ale zase mi to dalo strašně moc zkušeností. Paní učitelka mi fakt pomohla s klavírním partem, protože byl místy opravdu těžký.“
„Nejtěžší bylo nejdřív se v tom vůbec vyznat, přečíst to a srovnat si rytmus.“
7. Dvě ZUŠky, jeden soubor
Trio Confluens spojuje ZUŠ Uherské Hradiště a ZUŠ Slovácko. Bylo právě toto propojení v něčem obohacující?
TRIO CONFLUENS
„Určitě to bylo přínosné. Já jsem díky tomu na ZUŠ Slovácko poznala další lidi, třeba i rodiče. Prostě se to celé propojilo.“
Jedna z dívek přidává i velmi osobní, trochu úsměvnou vzpomínku.
„Já jsem měla se ZUŠ Slovácko z dětství trochu špatnou zkušenost. Když jsem tam byla malá, zasekla jsem se ve výtahu a potom jsem se ho bála. Tohle trio mi to vlastně trochu napravilo.“
Za nejdůležitější ale považují samotné propojení obou škol.
„Myslím, že to nebylo důležité jenom pro nás, ale hlavně pro obě ZUŠky. Ukázalo se, že to nejsou dvě školy, které jsou proti sobě a nějak si konkurují, ale že si k sobě můžou najít cestu.“
Jak vznikl název vašeho tria?
„Návrhy vznikly s pomocí Gemini a my jsme si z nich potom vybíraly. Pan učitel nám poslal několik možností a nejvíc se mu líbilo Confluens.“
„Confluens znamená soutok. Vlastně soutok Slovácké a naší ZUŠky.“
8. Soutěžní den očima Klavírního tria
Jak jste samotnou soutěž prožívaly? Byla to nervozita, nebo spíš pohoda?
KLAVÍRNÍ TRIO
Okresní kolo pro ně bylo první společnou soutěžní zkušeností v tomto složení. Výhodou mohlo být alespoň známé prostředí, protože se konalo přímo v budově ZUŠ Uherské Hradiště. Samotné soutěžení ale nebylo pro všechny dívky úplnou novinkou. Některé už měly za sebou sólové soutěže z dřívějších let.
„Já jsem soutěžila už v první třídě.“
Tentokrát ale na pódiu nestály samy.
„Za mě byl ten den spíš pohoda.“
Okresní kolo nakonec zvládly skvěle a získaly 1. místo ve své kategorii a postup do krajského kola.
9. Od okresního kola až mezi nejlepší soubory republiky
Trio Confluens se nakonec dostalo až do ústředního kola. Počítaly jste od začátku s tím, že by vaše soutěžní cesta mohla vést tak daleko?
TRIO CONFLUENS
„Mně přišlo, že od začátku jsme byly vedené rovnou k celostátnímu kolu. Jako by nikdo nepočítal s tím, že bychom se tam nedostaly. I proto jsme byly od začátku tak nějak seriózně a profesionálně uvedené.“
„Myslím, že naši pedagogové měli velká očekávání.“
„Asi jsme byly nastavené tak, že nikdo moc nepřipouštěl jinou variantu. Říkalo se třeba: Tohle necháme až na celostát.“
Jaké bylo zjistit, že jste se v silné celostátní konkurenci zařadily mezi nejlépe hodnocené soubory a získaly 1. cenu?
„V naší kategorii bylo hodně souborů, které byly opravdu dobré. Bylo tam mnoho fakt dobrých souborů.“
„My jsme si původně myslely, že by z toho mohla být maximálně druhá cena. A nakonec z toho byla první, takže to bylo krásné.“
Trio Confluens získalo v ústředním kole soutěže žáků ZUŠ České republiky v komorní hře s převahou smyčcových nástrojů 1. cenu. V silné celostátní konkurenci se navíc zařadilo mezi vůbec nejvýše hodnocené soubory z celé třídenní soutěže a vystoupilo i na koncertě vítězů.
Za svůj výkon jste byly vybrány také na koncert vítězů. Jaký to byl pocit?
Po mnoha měsících přípravy už měl koncert trochu jinou atmosféru než samotná kola soutěže.
„Pro nás to bylo takové rozloučení s celou soutěží. Říkaly jsme si, že si toho Haydna konečně zahrajeme opravdu naposledy.“
Skladbu měly po všech těch soutěžního kolech a zkouškách obehránu natolik, že řešily i velmi zásadní otázku.
„Měly jsme to tak obehrané, že jsme si říkaly, jestli si vůbec máme brát noty a jestli bychom to nezahrály zpaměti.“
„A ještě že jsme je měly.“ smějí se.
„Ten zážitek byl super. Byly jsme strašně rády, že jsme si tam mohly zahrát.“
10. Co vám společné hraní dalo kromě hudby?
Když si odmyslíte ceny a soutěže, změnilo vás společné hraní nějak i mimo hudbu?
KLAVÍRNÍ TRIO
„Rozhodně nás to sblížilo.“
„Ze začátku jsem byla nervózní, jak to bude probíhat. Teď už se na společné hraní těším.“
TRIO CONFLUENS
„Hodně jsme při hře komunikovaly a taky jsme se poznaly víc.“
„Udělaly jsme kus práce a všechny jsme se určitě nějak posunuly.“
„Nejdůležitější bylo, že jsme chtěly hrát.“
„A že jsme si sedly lidsky.“
11. Zkoušky nejsou jen o notách
Pamatujete si nějaký okamžik ze zkoušek, který vás opravdu pobavil?
KLAVÍRNÍ TRIO
Jedním z opakujících se témat se staly noty.
„Káťa někdy zapomněla noty.“
„Před každou zkouškou jsme jí do skupiny psaly: Nezapomeň noty, nezapomeň noty, nezapomeň noty.“
„To jsme jí napsaly snad padesátkrát. Každá!“
A někdy nebylo potřeba připomínat či hledat jen noty.
„Občas se zapomnělo i na to, že vůbec máme zkoušku.“
Před soutěží dokonce nastala chvíle, kdy místo ladění nástrojů probíhala pátrací akce.
„Jednou jsme ji hledaly po celé škole a nevěděly, kde je.“
„Ale ona už tam seděla převlečená v jiné třídě.“
TRIO CONFLUENS
„Jednou jsem dostala takový záchvat smíchu, že jsme vůbec nemohly začít hrát.“
Stačila drobnost, pohled nebo reakce a zkouška se na chvíli zastavila úplně.
„Jednou nám celá hodina vůbec nešla a pan učitel prohlásil, že je asi erupce na Slunci.“
„To si pamatuju dodnes.“
Dívky vzpomínají i na neobvyklý zvuk, který pedagog při přemýšlení jednou vydal.
„My jsme něco takového snad nikdy od člověka neslyšely. Strašně jsme se tomu smály a on vůbec nevěděl, co udělal.“
12. Budoucnost, komorní hra a hudba
Myslíte si, že se budete hudbě, soutěžím nebo komorní hře věnovat i v budoucnosti?
KLAVÍRNÍ TRIO
„Příští rok jsem měla jít sólově na soutěž, ale budu dělat přijímačky na gympl, takže bych toho měla moc. Možná bych ale chtěla na konzervatoř.“
Další z dívek má svůj profesní sen jiný: „Já bych chtěla být veterinářkou. Ale někde asi hrát budu.“
Třetí dívka má v tomto směru jasno: „Já u hudby zůstanu určitě. Chtěla bych zkusit zahrát i nějaké folkové skladby.“
TRIO CONFLUENS
U tria Confluens byla chuť pokračovat v hudbě velmi zřetelná.
„Já bych určitě pokračovala. Kdyby měla možnost jít znovu na soutěž, určitě bych zvolila stejné složení.“
„Já taky. Jen už bych nehrála Haydna. Ale něco jiného určitě.“
Další společná soutěž stejného typu už jim kvůli věku pravděpodobně nevyjde. Ale i na to našly rychle řešení:
„Za tři roky už možná budeme na konzervatoři. Tak třeba na nějaké konzervatorní soutěži.“
13. Jedním slovem?
Kdybyste měly celé společné hraní popsat jedním slovem, jaké by bylo?
KLAVÍRNÍ TRIO
„Poučné.“
„Naučné.“
A po chvíli přemýšlení ještě jedno doplnění: „Prostě zkoušky.“
„A někdy dost vtipné.“
TRIO CONFLUENS
Tady jedno slovo nakonec nestačilo.
„Smysluplné, protože jsme udělaly kus práce a všechny jsme se nějak posunuly.“
„Dobrodružné.“
