Taneční obor otevírá dětem svět pohybu už od pěti let. Výuka probíhá ve skupinách podobně starých žáků a postupně je seznamuje s různými podobami tance – od taneční průpravy přes základy klasického a současného tance až po tanec lidový. Děti tak rozvíjejí taneční techniku a zároveň poznávají tanec jako svébytný způsob uměleckého vyjádření. Každá z našich pěti pedagožek přitom přináší do výuky vlastní zkušenosti, nápady i osobitý choreografický rukopis.
Tanec ale není jen souborem kroků, které je potřeba zvládnout. Děti se učí poznávat své tělo, vnímat jeho možnosti a postupně mu důvěřovat.
Rozvíjejí koordinaci, rovnováhu, flexibilitu, fyzickou kondici a správné držení těla, zároveň ale také cit pro rytmus a hudbu, představivost, soustředění a schopnost vyjadřovat se pohybem. Především v nižších ročnících je součástí výuky také práce s korepetitorem, díky níž děti zažívají přímé propojení živé hudby a pohybu.
A protože se tanec odehrává především společně, učí děti vnímat nejen sebe, ale také ostatní. Každý tanečník musí zvládnout svůj pohyb, zároveň ale sledovat prostor, hudbu i své spolu-tanečníky.
Z jednotlivců se tak postupně stává jeden celek a děti poznávají, jak důležitá je vzájemná důvěra, spolupráce a odpovědnost za společný výsledek.
Velkou součástí studia je práce na choreografiích, které pro jednotlivé skupiny vytvářejí naše pedagožky. Jejich prostřednictvím žáci objevují, že pohyb může nést myšlenku, náladu, příběh i emoci a že tanec dokáže komunikovat i beze slov. S přibývajícími zkušenostmi dostávají větší prostor také samotní žáci a na konci studia se mohou v rámci absolventských tanečních večerů pustit i do vlastní choreografické tvorby.
To, co vzniká během pravidelné výuky a mnoha hodin zkoušení, pak ožívá před publikem. Jen v minulém školním roce jsme připravili pět velkých tanečních představení a k tomu řadu dalších vystoupení při školních i veřejných akcích. Dlouholetou tradici mají naše velké taneční projekty uváděné v Klubu kultury Uherské Hradiště – Taneční večer, který patří žákům pobočky ve Starém Městě, a Tanec, tanec…, na němž společně pracují tanečníci z Uherského Hradiště a poboček v Kunovicích a Buchlovicích. Každý z těchto formátů přináší vlastní témata, choreografie i atmosféru a dává žákům možnost představit veřejnosti práci, která vzniká během celého školního roku.
Naše tanečnice a tanečníky můžete potkat také během ZUŠ Open, na ZUŠce napříč žánry i při dalších kulturních a společenských akcích. Cenné zkušenosti získávají rovněž na tanečních soutěžích a přehlídkách, kde mají možnost představit svou práci, setkat se s tvorbou dalších tanečních škol a získávat nové podněty. V posledních letech se naši žáci představili například na Celostátní přehlídce scénického tance v Kutné Hoře, na scéně pražského Divadla Ponec nebo ve Španělském sále Pražského hradu při slavnostním zahájení festivalu ZUŠ Open.
Nové zkušenosti ale nehledáme jen na jevišti. Pravidelnou výuku doplňují workshopy a setkávání s tanečníky, choreografy a dalšími umělci, díky nimž mohou děti poznávat jiné přístupy k pohybu, tanci a tvorbě. Každý rok tak dostávají příležitost vystoupit ze svého běžného prostředí, vyzkoušet něco nového a rozšířit si vlastní taneční obzory – ať už přímo v naší škole, při setkání s hostujícími umělci nebo například na tanečních workshopech Tanec Valmez.
Pro některé žáky pokračuje taneční cesta i po absolvování ZUŠ. Ti, kteří se rozhodnou věnovat tanci dál, se hlásí na konzervatoře a další umělecké školy a naše pedagožky jim pomáhají s přípravou k talentovým zkouškám. Pro jiné zůstane tanec součástí života jiným způsobem – jako vztah k pohybu, hudbě a vlastnímu tělu.
Taneční vzdělávání totiž rozvíjí mnohem víc než pohybové dovednosti. Učí děti vytrvalosti, disciplíně a soustředění, ale také odvaze vystoupit před ostatními, důvěřovat vlastnímu tělu a vnímat prostor i pohyb druhých. Dává jim možnost poznávat sebe sama, prožívat radost z pohybu a současně zažívat, jaké to je stát se součástí něčeho, co může vzniknout jedině společně.
V naší Zahradě umění a hudby tak děti prostřednictvím tance objevují nejen to, jak se hýbat, ale také jak pohyb vnímat, prožívat a něco jím sdělit. Protože někdy dokáže gesto, pohyb nebo celá choreografie vyjádřit i to, na co samotná slova nestačí.
