Na pódiu Reduty se vystřídali naši absolventi, jejich spolužáci i školní soubory. Zazněl klavír, housle, zpěv, cimbál, flétna, trubka, klarinet, kytary i bicí – sólové výkony i souhra vrstevníků. Nechybělo ani slovo: přednes žáků literárně-dramatického oboru přinesl klid, zamyšlení i humor. Hudba naplnila sál a nesla v sobě vše, co jí předcházelo – tiché začátky, náročné chvíle, objevy i první úspěchy. A to nejdůležitější: osobní otisk každého, kdo na pódium vstoupil.
Za každým výkonem stáli učitelé – trpěliví, nároční, podporující, laskaví. Byli u prvních tónů i u těch závěrečných.
Byly to večery nejen o hudbě, ale i o vztazích. Mezi žákem a učitelem. Mezi spoluhráči. Mezi publikem a interpretem. Mezi těmi, kdo seděli v hledišti, a těmi, kdo stáli na jevišti – často po letech společné cesty. A právě tahle setkání dělají z koncertů něco víc než jen vystoupení. Byly o přátelství, důvěře, vytrvalosti. O cestě, která se někdy klikatila, ale vždy vedla k okamžikům, kdy všechno zní – kdy se potká práce s emocí, dřina s radostí. A kdy vzniká něco, co má smysl.
Děkujeme vám všem – absolventům, pedagogům, spolužákům, rodičům i publiku. Hudba nekončí. Zůstává. A s ní i to, co jsme zažili společně.