Lekce kytary podle Alexandra Glizeho:Koncertní sál zažil své první „standing ovations“

V devadesátiminutovém workshopu si žáci ZUŠky vyzkoušeli, jak si lze hrát s barvou tónu, dynamikou a hudebními důrazy – svoje pojetí kytarových skladeb nám postupně představili Vendula Radkovičová, Dominik Jašek, Aneta Vajdíková, Filip Šohajek, Lucie Surovcová, Anna Modlíková a Martin Kabelka. 

Ti, kteří si lekci nenechali ujít, se ale také dověděli, proč je pro hru na kytaru tak důležité mít pečlivě upravené nehty, a některým účinkujícím je umělec s nadhledem zapiloval přímo na pódiu.

„Kytarový workshop byl pro žáky jedinečnou příležitostí zblízka nahlédnout do kytarové kuchyně opravdového umělce“, zhodnotila neobyčejnou akci učitelka kytarového oddělení Eva Holečková. Měli příležitost se ptát a hlavně měli příležitost získat okamžitou zpětnou vazbu k jejich provedení právě studované skladby. Glize u každého žáka přesně pojmenoval silná i slabá místa a současně vždy ukázal, jak dosáhnout zlepšení. Mnozí zjistili, že i relativně jednoduchá skladba se dá zahrát mnoha různými způsoby – využívat celou rejstříkovou i dynamickou škálu kytary, barevnost provedení, a zejména že je naprosto nezbytné přemýšlet nad tím, co hrají a proč to tak hrají.

Po praktickém semináři odstartoval v 18 hodin koncert, na kterém kromě sympatického francouzského kytaristy vystoupili také žáci, kteří se zúčastnili workshopu – Vendula Radkovičová, Dominik Jašek, Aneta Vajdíková a Filip Šohajek. Ti si pro posluchače připravili skladby společně se svými učiteli Evou Holečkovou, Lukášem Frýbortem a Janou Jankůjovou.

V první části vystoupení Alexandre Glizeho se pak diváci mohli zaposlouchat do skvěle instrumentálně zvládnutých skladeb Johanna Sebastiana Bacha i do melodií Hectora Villa-Lobose, Marca Pereiry, Quique Sinesiho a autorských skladeb v provedení na klasickou kytaru.

Druhá část koncertu již byla čistě autorská. Jak Alexandre Glize řekl: „Klasická kytara je příliš tichá, hledal jsem, jak toto omezení vyřešit, a našel jsem looper“. Jedná se o systém živého nahrávání v reálném čase, skládání a vrstvení smyček hudebních motivů, ale i rytmických doprovodů.  „Práce s touto technikou při využití moderních i klasických kytarových postupů je v jeho podání mistrovská. Z jeho autorských skladeb je cítit živelnost a čirá radost z hry. Témata jednotlivých skladeb jsou natolik silná, že zaujmou od prvních tónů,“ uvedla pedagožka Eva Holečková. Posluchači tak mohli na vlastní uši slyšet maximální dynamický i barevný potenciál kytary v různých typech skladeb.

„Představte si smutného trpaslíka, je v zahradě a prší. Je trochu melancholický, ale není depresivní,“ dotknul se Alexandre struny představivosti a rozehrál ji spolu s příběhem divákům přímo před očima. Hodný drak, Epická bitva či Brazilský let – i takové byly názvy dalších vlastních skladeb, které nepostrádaly svůj příběh. Odměnou mu byl dlouhý potlesk vestoje, vůbec první, který kdy zazněl v koncertním sále Základní umělecké školy.

Další informace o tomto pozoruhodném umělci najdete na www.alexandreglize.com.