Co tě přivedlo k basové kytaře? Byl to tvůj první nástroj, nebo ses k ní dostala postupně?
Basová kytara nebyla mým prvním nástrojem, od útlých let jsem se věnovala hře na klavír. Avšak po absolvování prvního stupně jsem si chtěla rozšířit obzory, tak jsem dumala, jaký směr si vybrat, a jako krutopřísný nástroj se mi zdála basa.
V čem vidíš kouzlo basové kytary?
Dává mi pocit sebevědomí, poněvadž bez ní hudba zní vždy jinak, tak se člověk cítí hned lépe, když ví, že bez něj by to nebylo ono. Jako sólový nástroj je to velmi zajímavý svět, ve kterém se dá zkoumat spoustu různých technik a zvuků.
Momentálně hraješ i na klavír – pomáhá ti klavír při hraní na basu, nebo je to pro tebe úplně jiný svět?
Rozhodně mi dal výhodu toho, že jsem byla sebejistá ve čtení z not a převážně basového klíče. Ale častěji to fungovalo spíše naopak – že nějaké rytmické pasáže v klavírních skladbách jsem díky hraní na basu chápala lépe.
Máš nějaký hudební vzor nebo basistu, kterého obdivuješ?
Vyjma pana učitele Deyla je to basista Victor Wooten, který právě hraje převážně sólově a díky němu jsem objevila spoustu způsobů, jak se na basu dá hrát. I když mám před sebou ještě dlouhou cestu, abych je všechny zvládla.
Máš nějaký koncertní sen – třeba místo nebo spolupráci, kterou by sis přála zažít?
Chtěla bych, abych si někdy mohla zahrát nějaký koncert pro basovou kytaru. S celým orchestrem a v nějakém pěkném sále. Není to úplně rozšířené hudební dílo, ale pár takových koncertů se dá na internetu najít, takže by to nemusela být naprosto nerealizovatelná představa. Dalším snem by bylo se pořádně naučit na kontrabas a hrát v symfonickém orchestru.
Jaký byl proces přijímaček na Ježkovu konzervatoř? Byl to stres, nebo sis to užila?
Od každého trochu, ale spíše ten stres. Připravovala jsem se, ale i tak jsem si nebyla jistá, do čeho jdu, takže jistá nejistota tam byla. Ale postupně po absolvování každé části jsem se cítila o trochu uvolněněji. Samozřejmě mne tam pár věcí zaskočilo, ale na to už se nedá moc připravit.
Kdybys měla dát radu někomu, kdo přemýšlí o tom, že by šel na konzervatoř, co bys mu řekla?
Asi takové základní, neskrývám žádné eso v rukávu. Cvičit a cvičit, hlavně pomalu a soustředěně – v tom stresu se ukážou všechny chyby a nejistá místa, tak je vhodné, aby jich bylo co nejméně. A taky, aby se člověk mohl i trochu uvolnit na těch samotných přijímačkách. Nejde tam o to vydat svůj nejlepší výkon, ale ukázat, že tomu, co děláte, rozumíte.
Co ti ZUŠka dala do života, když se teď ohlédneš zpátky?
Spoustu kamarádů a lidí mému srdci blízkých. Také hodnotné vztahy s pedagogy z různých oborů, kterých si velmi vážím. V podstatě i spoustu zajímavých situací – chodila jsem do rozličných oborů, tak jsem měla možnost toho spoustu prozkoumat. Rozhodně to byla léta, kterých nelituji a na které budu vzpomínat.
